Efektivní komunikace je nesmírně cenná dovednost, jejíž význam často podceňujeme. Je to schopnost, která je nezbytná v každodenním životě, a to jak pro děti, tak pro dospělé. Bez jasného, účinného a vyváženého vyjadřování svých myšlenek, potřeb a pocitů nebudeme schopni vytvářet zdravé, hodnotné vztahy, získávat a uplatňovat znalosti v praxi a také dosahovat úspěchů v profesním životě.
Efektivní komunikace je nesmírně důležitým prvkem každodenního života již od nejútlejšího věku. Ostatně, je těžké si představit důležitější rodičovskou dovednost než komunikaci s vlastním dítětem. Proč? Naši potomci, bez ohledu na věk, vědí, že se na nás mohou obrátit s jakýmkoli problémem, a vědí, že budou vyslechnuti a že mohou počítat s naší podporou, a tak si v sobě rozvíjejí důležité pocity a hodnoty. Díky tomu se cítí důležití a milovaní, mají pocit sebedůvěry a také se učí zdravému sebevědomí, řešení problémů a spolupráci a vytváření vztahů s ostatními lidmi. Efektivní komunikace má také čistě výchovný aspekt, který se stává nesmírně důležitým zejména v období dospívání, kdy se otevřený, upřímný a odpovědný rodič často stává jedinou osobou, se kterou si může teenager promluvit beze strachu z ostrakizace nebo vyloučení. Aby se tak však stalo, je třeba na tom pracovat již od nejútlejšího věku.
Věnuj čas dítěti
Zní to banálně, avšak mnozí z nás, když mluví s dětmi, vykonávají jiné činnosti: uklízejí, vaří nebo sledují televizi. Zpočátku se to může zdát nevinné, avšak podvědomě tímto způsobem vysíláme signál, že to, co nám dítě chce sdělit, je pro nás méně důležité než oběd, čistá koupelna nebo seriál. Pokud tedy věnujeme dítěti čas, věnujme ho jen jemu; ať je to čas skutečně strávený s dítětem, a ne ve společnosti četných rozptýlení. Nemusí to být drahá, nápaditá zábava: může to být společná hra (skvěle poslouží například stavění z kostek, kreslení nebo společně vytvořené domácí představení), čtení knih, procházka nebo jízda na kole, koloběžce či kolečkových bruslích, a také, prostě, obyčejný rozhovor. Bez televize hučící v pozadí nebo nervózního pokukování na telefon.
Dávej dobrý příklad
Nám dospělým se to může zdát banální, ale tyto zdánlivě jednoduché aktivity budují v dítěti pocit vlastní hodnoty a přesvědčení, že komunikovat se vyplatí. Když má potomek jistotu, že mu rodiče chtějí naslouchat, bude ochotnější zahájit rozhovor, sdílet problémy a budovat hodnotné vztahy. Takže namísto poslouchání jedním uchem, naslouchejme dítěti velmi pozorně – protože předstíráním naslouchání je můžeme od sebe velmi rychle odradit. Také my sami musíme jít dobrým příkladem a snažit se komunikovat jasným a neagresivním způsobem, jak s dětmi, tak i s ostatními dospělými v našem okolí. A když se něco pokazí, nebojme se takové situace analyzovat; takových příkladů máme přece v každodenním životě spoustu. Tím, že společně zvažujeme, co se dalo říct nebo udělat, abychom komunikovali efektivněji, utváříme v dítěti zdravé komunikační návyky, které se mu v jeho dalším životě jistě vyplatí.
